Pravoúhlé dosazovací nádrže - ohlas čtenáře

Reakce čtenáře na červencové číslo elektronického časopisu VODA

 

Dobrý den,

se zájmem jsem si přečetl článek o pravoúhlých dosazovacích nádržích, je skutečně zajímavý.
Jen trochu mě mrzí, že byly prezentovány převážně zahraniční aplikace.
Myslím, že „české“ čistírenství má v této kategorii bohaté zkušenosti a řadu zdařilých aplikací (samozřejmě i řadu špatných, jak už to tak bývá….).
Jedná se o pravoúhlé dosazováky s příčným odběrem odtokové vody na směr proudění a vyklízení kalu, zejména však vyklízení pomocí „násosek“ na mostovém pojezdu či plovoucích násosek. Tato česká „specialita“ by neměla vyšumět do ztracena, optimálně navržené násosky jsou schopné kvalitního kontinuálního vyklízení kalu, oproti řetězovým ponořeným shrabovákům a systému zickert mají výhodu v tom, že nezatěžují vlastní pohon přesouváním obrovských hmot přes celou plochu dosazováku.
Škoda jen, že slova použitá v článku jsou příliš něžná, bylo by potřeba přitvrdit. Protože všechno má své meze, jen lidská hloupost je neomezená.
Právě jsem zavřel složku projektové dokumentace, od nejmenovaného autora na nejmenovanou čistírnu.
V návrhu je krásný plastový shrabovák KH Kinetic, ovšem autor to nějak popletl. Takže směr proudění dal přesně obráceně, než je v katalogovém listu č. 52 od KH Kinetic. A žlaby jsou samozřejmě tři úzké nudle na příčné straně. K čemu tedy vlastně slouží osvěta.
Možná by bylo vhodnější zavést náš starý český zvyk, jen v trochu modernizované podobě. Do česlicového koše s uzamykatelným poklopen uzavřít 3 až 4 projektanty, pomocí elektrického vrátku je spouštět ke dnu dosazovací nádrže, aby mohli lépe prozkoumat hydraulické poměry a tok kalu u dna.
Ono otevřít Herleho kanalizační tabulky leckdy nestačí.

Shrabování dna není v českých podmínkách žádná novinka, zde je doklad :

(ČOV Mnichovo Hradiště, někdy okolo roku 1995)

A také doklad o tom, jak nesmyslně je provedený odtokový žlab. Pak je diskuse o tom, který shrabovák je výhodnější ryze akademická.

Na druhé straně je zde ukázka ze stejného období, násoskový most a žlaby uložené podélně ve směru toku :

 

(ČOV Stráž pod Ralskem, někdy okolo roku 1994)

Zde určitě kromě vlastního originálního řešení plovoucí násosky, uchycené pouze na vodící hranu žlabu vratného kalu, stojí za pozornost odtokový žlab, řešený jako samostatné „šuplíčky“, s přesnou výškovou regulací. Pomocí tohoto systému lze přesně nastavit optimální rychlost proudění dosazovací nádrží. Tento žlab je po obou stranách. Celé řešení je uchycené jen na konzolích stěn nádrže, lze tedy instalovat i na poměrně „nepovedené“ nádrže.
A už tehdy měl dosazovák částečně řešenou hydraulickou flokulaci.
To bylo možné realizovat zejména zásluhou ing. Jana Drastíka, vedoucího provozu 02 u českolipského závodu SčVK Teplice a. s.
Vlastní technické řešení realizoval tehdy můj otec s firmou LUHOV a. s. Stráž pod Ralskem.
Tak tohle je můj malý příspěvek.
Možná by bylo fajn na toto téma trochu podiskutovat s širokou odbornou veřejností.
Jinak dík za tento Váš článek.

Ing. Petr Semerád, technolog, EKOSYSTEM spol. s r. o.